Historie paláce

Michnův palác, který je základem Tyrąova domu, nese ve svém názvu jméno rodu, který se nejvíce zaslouľil o přebudování původního dvorce v palác a jehoľ architektonické představy jsou i přes peripetie, mnohdy bouřlivé, dodnes patrné.
Pavel Michna z Vacínova získal dvorec v bouřlivé době po Bílé hoře, a to za pouhých 10 000 kop míąenských groąů. Pavel Michna z Vacínova získává daląí majetky v okolí dvorce - mlýn Hu» a daląí pozemky. Tato snaha o získání majetku v okolí dvorce (často finančně ztrátová) vypovídá o jeho velkorysých plánech na změnu dvora v palác se zahradami. Plány se vąak podaří zrealizovat jen zčásti. Jejich velkolepost je nesporná, ale nedokončená. Palác zůstává majetkem rodu jen necelých padesát let.
Historii míst, kde stojí areál Tyrąova domu s Michnovým palácem, popsal v sérii článků otiątěných v roce 2004 v časopise SOKOL Zdeněk Bartůněk.
Jeden z těchto článků zde přebíráme:

Pohledy
O stavbě Michnova paláce se v literatuře ani v archivních materiálech mnoho nedovíme. Literárně se o stavbě zmiňují tři drobné články od V. Birnbauma, F. Krásného a Z. Wirtha. Ucelený a srozumitelný rozbor stavby je velice sloľitý. V celém paláci najdeme řadu skrytých stavebních dílců, které na vnějąek nejsou patrny. Odhaleny byly aľ podrobnou analýzou zdiva. Zkusme tedy jeątě jednou celý vývoj stavby zrekonstruovat pomocí známých malířských pohledů na Prahu.
Doba pohusitská. První zpráva okolo roku 1467 říká, ľe toto místo bylo pusté. Neobdělané. Stály-li tu nějaké budovy, ąlo zcela jistě o zříceniny. Na Vratislavském pohledu na Prahu z roku 1562 je pod vyústěním cesty vedoucí na vrchol Nebozízku, patrná mohutná zeď a vzrostlá zahrada, v níľ stojí věľovité stavení s valbovou střechou a podsebitím. Dlouho vąak toto místo pustým nezůstalo.
Bruyn-Hogenbergův prospekt Prahy z roku 1572 ukazuje na zmíněném místě věľovité stavení. V druhé polovině sedmnáctého století se v místech současného Michnova paláce staví opravdu horečně. Willenbergův pohled na Prahu, přiloľený ke knize Paprockého „Diadochys“ z roku 1601, ukazuje palác přibliľně v dneąní podobě. Na prospektu je vidět hlavní a severní trakt. Na průčelí tři vchody, viditelné nádvoří. Zastřeąení je realizováno třemi sedlovými střechami, kladenými kolmo k průčelí, které jsou dozdobeny ątíty.
Prospekt Sadelerův byl poprvé vydán v roce 1606. Autoři F. Bosche a J. Wechter. I na tomto prospektu vidíme jednotlivě vystavenou budovu se ątíty. Hlavní a severní trakt k nimľ přistupuje trakt lodľiový. V uvedené době palác v takové podobě asi jeątě neexistoval. Sadelerův prospekt pravděpodobně ukazuje jeątě nerealizovaný projekt, který byl po roce 1600 teprve ve stavbě.
Prospekt Hollarův z roku 1636 zobrazuje pohled na Újezd z Petřína. Značně se liąí od prospektu Sadelerova. Palác se skládá ze tří částí. Nejjiľnějąí část hlavního traktu je zastřeąena sedlovou střechou a ozdobena třemi ątíty. Střední část má jakousi vysokou atiku (nízká zeď při okraji střechy nad hlavní římsou zakrývající pohled na střechy). Za ní je vidět nepřílią vysoká věľ ukončená cibulovitou bání. Severní část se sedlovou střechou má několik ątítů. Zřetelný je i trak podélný, který na Sadelerově prospektu chybí. Poprvé registrujeme trakt příčný. Ten pravděpodobně existoval jiľ dříve, ale v uvedeném období byl zvýąen a stává se viditelným.
Daląí prospekt Onden-Allenův z rok 1685 ukazuje, ľe hlavní trakt Michnova paláce zůstal i po Michnovských přestavbách sestaven ze čtyř domů, vystavěných v rozličných dobách. Nejilustrativnějąím svědkem pro vývoj paláce je pohled pocházející z roku 1772 (dnes uloľen v ľenijním archivu), který byl snad pořízen podle výměru Sochorova. Vytvořen byl pro přestavbu, kterou uskutečnil „ erár“ právě podle Sochorova návrhu. Potud vyobrazení a písemné zprávy.
Je téměř jisté, ľe kolem roku 1644 (nápis na zdi podélného traktu) byl interiér paláce vyzdoben ątukatérem Dominikem Gallim. Odkud tento vlaąský mistr pocházel nevíme. Víme vąak, ľe byl autorem výzdoby Lobkovického paláce na Praľském hradě, průčelí chrámu sv. Salvátora (Klementinum), které vzniklo z mecenáąského daru Václava Michny. V roce 1667 si koupil v Praze dům kde roku 1675 zemřel. Stavitelem Michnovského paláce byl i přes jisté pochybnosti pravděpodobně Petr Colombo. Zemřel po roce 1652. Kolem roku 1650 realizoval velkou přestavbu Roudnického paláce pro Václava Eusebia z Lobkovic.
Oběma jmenovaným zůstal Václav Michna za jejich práci dluľen.
Je málo budov v Praze s tak sloľitým a zajímavým stavebním vývojem jako Tyrąův dům. Najdeme v něm stavební prvky od doby středověké, přes vąechna století, aľ do doby nové (Birnbaum). První jádro tvoří nám dobře známá středověká vigné (viniční dům malých rozměrů) jednopatrový věľový dům. Daląím obdobím je časná i pokročilá resenance. V tomto období bylo provedeno pět, rychle po sobě jdoucích a palác roząiřujících přístaveb. Teprve v době ranně barokní se útvar paláce stává definitivním, opět ve dvou etapách. První Michny starąího Pavla, které patří prodlouľení příčného traktu, a Michny mladąího Václava, které náleľí výstavba rizalitu (část budovy vystupující z líce budovy na nároľích nebo uprostřed), vnějąího traktu podélného a výzdoba ątukatérská. Poslední etapou výstavby je klasicismus, který upravil průčelí paláce do jeho podoby dneąní. Palác vytvořený uměleckými epigony se stává nepřehlédnutelnou pozoruhodností oné bouřlivé doby třicetileté války.
Zahrada paláce se skládá ze dvou částí. Část mezi palácem a Čertovkou přecházela do části druhé na Kampu. Prostranství před palácem mělo spíąe charakter ątěpnice. Na Willenbergově pohledu z roku 1601 jeątě ątěpnice není viditelná. V písemných dokumentech vąak jiľ zmíněna je. První podobu zahrady zachycuje pohled Sadelerův. Zřetelnějąí jsou zahrady leľící na ostrově. Obsahovaly pravděpodobně i okrouhlý bazén. Čtyři cesty, vytvářející velký kříľ, se protínají v prostředním záhonu.Pro vzrostlé stromy není vąak uspořádání těchto zahrad zcela zřetelné. Daląí pohled na zahrady je aľ z roku 1685 (prospekt Onden-Allenův), kde je vidíme v úpravě a rozloze uskutečněné oběma Michny. Části zahrady na břehu i na ostrově byly spojeny dvěma můstky – později dokonce třemi. Zahrady jsou pravděpodobně uspořádány osově. Hlavní cesta vedla od středu rizalitu aľ na ostrov a byla přeruąena vodotryskem. ®ádný z pohledů neukazuje kde stál renesanční „lusthaus“, pravděpodobně neąlo o budovu přílią výstavnou, která stála za zahradní zdí a je patrna pouze na prospektu Sadelerově. Naposledy byly zahrady upraveny za ©varcenberků v první polovině osmnáctého století. Plán této úpravy se zachoval v archivu Praľského hradu. Byl publikován C. Merhoulem (Ostrov Kampa). ©lo o typickou pozdně barokní úpravu pozemku. Cesty jsou poloľeny v takových úhlech, aby jejich průhledy byly co moľná nejdeląí. Nevíme, zda se tento pozdně barokní plán podařilo realizovat v plném rozsahu. Skutečná úprava zahrady se pravděpodobně hodně liąila od tohoto ideálního nárysu.