Ocenění UNESCO

Ocenění UNESCO zavazuje

V polovině prosince 2004 se v Aténách konala mezinárodní konference ministrů a vyąąích úředníků pro sport. Měl jsem tu čest převzít na této konferenci Mezinárodní cenu Pierra de Coubertina, kterou České obci sokolské udělil Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO.
Tato cena se kaľdoročně uděluje jiľ od roku 1964 významným sportovním osobnostem a organizacím. Z českých sportovců ji v minulosti obdrľeli legendární běľec Emil Zátopek, sportovní gymnastka Věra Čáslavská a diskař Ludvík Daněk. Česká obec sokolská cenu získala za svoji dlouholetou činnost, jíľ přispívá k rozvoji sportu a zpřístupňuje sport vąem, kteří se mu chtějí aktivně věnovat.
Kdyľ jsem ocenění v Aténách přebíral, byl jsem samozřejmě hrdý na naąi organizaci, které se za její letitou činnost dostalo mezinárodního uznání. Není to přitom „jen“ ocenění organizace, ale kaľdého jejího člena, jednotlivého sokola, který se ve svém volném čase neziątně věnuje činnosti. Sokol má v současnosti přes 180 tisíc členů – kaľdému z nich patří z této mezinárodní ceny jeho díl. Cena Pierra de Coubertina ale patří nejen nám, ale také vąem sokolským generacím před námi, které stály u zrodu i při rozvoji sokolské obce. Generacím, které nenechaly sokolskou myąlenku zapadnout a zaniknout v těľkých dobách okupace i následného čtyřicetiletého zákazu.
Mezinárodní ocenění České obce sokolské představuje víc, neľ jen uznání. Je svým způsobem i potvrzením toho, ľe Sokol není pouze archaická organizace, dneąku jiľ nic neříkající, vyľívající se v tradicích a současnost jí nic neříká. Udělení Ceny Pierra de Coubertina je potvrzením toho, ľe mnohostranná činnost Sokola, která umoľňuje sportovní i kulturní a daląí vyľití a uplatnění běľných občanů, je v současném globalizovaném světě aktuální otázkou. Je příkladem, jak mimo jiné pomoci tomu, aby se sport nestal jen záleľitostí stovek vrcholových, profesionálních sportovců a ostatní lidé byli jen jeho pasivními diváky u televizních obrazovek nebo na stadionech, ale aby byl dostupný vąem, kteří ho chtějí dělat aktivně a kteří chtějí udělat něco pro své zdraví, pro své vnitřní uspokojení.
UNESCO – a na aténské konferenci to ministři i vyąąí úředníci pro sport v hovoru potvrdili – oceňuje způsob, jakým Česká obec sokolská oslovuje ľeny a umoľňuje jim plnoprávné začlenění do spolkového ľivota. Oceňuje také přínos ČOS na udrľování aktivního ľivota v menąích městech a vesnicích. Vľdy» Sokol je světově ojedinělou organizací, která vytvořila zázemí pro sport i daląí zájmovou činnost nejen ve městě, ale také na venkově. Ani tak sportovní země jako je Velká Británie, nemá podobnou sí» tělocvičen v menąích městech a vesnicích, jakou vytvořil Sokol v naąí zemi.
Kdyľ se dnes ve společnosti hovoří o problému vylidňování venkova a následného zániku některých vesnic nebo jejich přeměny na rekreační osady – a není to jen problém český, ale i mnoha daląích evropských zemí – a navrhují se opatření jak tento trend zastavit, pak právě Sokol je jednou z mála organizací, které jsou v tomto směru jiľ dlouhá desetiletí aktivní, kdyľ svojí činností udrľuje společenský ľivot v menąích obcích, nabízí mnohé zajímavé alternativy společenského ľivota.
Je-li tedy ocenění UNESCO uznáním činnosti Sokola jako vysoce soudobé a moderní organizace, která má současnému světu mnohé co říct a nabídnout, pak je zároveň také pro nás nejen povzbuzením, ale i závazkem. Závazkem k naplňování sokolských ideálů a výzvou k oslovování ąiroké veřejnosti svojí kaľdodenní činností.