Sokol v dějinách národa

Sokol měl jiľ od svého počátku velký vliv na vlastenecké smýąlení českého národa. Díky svému programu i vzrůstajícím významem přibývalo členů a záhy byl Sokol nejsilnějąím tělocvičným spolkem v českých zemích. Kromě toho jeho myąlenky a činy oslovovaly slovanské země po celé Evropě. Úřady rakousko-uherského mocnářství si byly vědomy tohoto vlivu a brzdily sokolskou činnost, kdekoli to bylo moľné. Přes toto úsilí se sokolská organizace stále rozrůstala a postupně si vydobyla veřejný respekt. Její slavnosti a slety přitom byly v podstatě národními demonstracemi, protoľe Sokol měl přímo ve svém programu boj proti národnostnímu útlaku, a po stránce tělocvičné nechyběl ani výcvik v branných disciplínách.

Během 1. světové války pocítil Sokol jako jeden z prvních zpřísněný postup úřadů. Při sletu v Brně doąlo po prvním vystoupení ľen ke zruąení celého programu, protoľe tam dospěla zpráva o zavraľdění následníka trůnu Ferdinanda d’Este v Sarajevu. Mnoho Sokolů muselo odejít na frontu, a tak činnost jednot závisela na ľenách. V roce 1915 byla úředně rozpuątěna ČOS a starosta Scheiner byl internován, nebo» se angaľoval v tajných spolcích Mafie a Národní výbor, dokonce podporoval ze sokolských prostředků Masarykovo úsilí za oceánem. V některých sokolovnách vznikly během války lazarety pro sokoly raněné na frontě, ve kterých vykonávaly dobrovolnou sluľbu členky jednot. Kdyľ byl T. G. Masaryk navątívit v Rusku přísluąníky naąich legií, přivítali jej legionáři-sokolové, kteří si zakládal i jednoty přímo ve svých bojových jednotkách.

Kdyľ bylo zřejmé, ľe se válka chýlí ke konci, začalo se vedení Sokola připravovat na dny převratu. Díky tomu byli schopni hned 28. října 1918 postavit do sluľeb nové republiky Národní stráľ, která převzala okamľitě pořádkovou sluľbu v Praze i daląích městech. V roce 1919 postavili Sokolové čtyři jednotky Pluku stráľe svobody na obranu jiľního Slovenska proti vpádu Maďarů. Starosta ČOS dr. Scheiner a náčelník Jindřich Vaníček byli v době budování naąí nové armády pak pověřeni vysokými funkcemi na Ministerstvu národní obrany.

Neuplynulo mnoho let a nastalo opět ohroľení naąeho národa. V Německu se zmocnili vlády faąisté, kteří své územní poľadavky roząířili i na Československo. V těchto těľkých dobách opět Sokol podporoval vlastenecké cítění Čechů, coľ vyvrcholilo manifestací na X. vąesokolském sletu v roce 1938.

To se vąak jiľ schylovalo k Mnichovské dohodě a v následujících těľkých letech války němečtí okupanti sokolům jejich postoje neodpustili. Přibliľně 12 000 členů bylo vězněno, z toho 3300 v nacistických koncentračních táborech zahynulo. Sokol přiąel o své nejlepąí činovníky a neuąel ani postihům během heydrichiády, nebo» do atentátu bylo zapleteno několik sokolských rodin. Nové sokolské jednoty vąak byly zakládány i během války, a to u zahraničních bojových jednotek, hlavně v Británii, kde v leteckých útvarech bojovali Čeąi a Slováci, kteří včas opustili okupované Československo.

Zato po skončení války zaznamenal Sokol výrazný vzestup, a během krátké doby dosáhl svého vrcholu. Počet jeho členů překročil hranici jednoho milionu a jednot bylo přes 3400. Mnoho z nich mělo vlastní sokolovnu, která se stala zejména v menąích městech kulturním a společenským střediskem. Poválečné nadąení bylo veliké a při XI. sletu na Strahově vystoupilo přes půl milionu cvičenců. Tento slet se vąak uskutečnil jiľ po únorovém puči, a komunistům měl poslouľit jako výkladní skříň demokracie. To jeątě netuąili, ľe se slet, a zejména jeho hlavní průvod stane největąí demonstrací proti nastupujícímu reľimu. Proto na podzim 1948 krutě zakročili, a jejich akční výbory vyloučili ze Sokola přes 11 000 členů.