Memoriál Jana Vorla v lilbeňském Sokola posedmé, tentokrát s gymnastickým pětibojem / 28.02.2020

Jen dál, Jen výš! Šťastnou sedmičku oslavil Memoriál Jana Vorla premiérou gymnastického pětiboje. První ročník se v roce 2013 uskutečnil jen v kombinaci kruhy, hrazda a přeskok přes koně nadél. Teprve postupem času přibyl šplh na laně a bradla.

V rámci věčné nespokojenosti jsme nuceni nářadí vylepšovat. Tak například první veletoče mohli na hrazdě předvést jen borci menší postavy. Ti větší dostávali buď srážku za pokrčená kolena, nebo si prostě odřeli prsty nohou o strop. Závodníci postav podobajících se bájnému Golémovi neměli hrazdu dostatečně vysokou, aby mohla býti nazvána doskočnou. Díky historické fotografii, na které byla v sále vyfocena americká hrazda, jsme ji mohli pořídit a předvést na Akademii v roce 2018.

Ten samý rok jsme přišli o bradla, kvůli přeražení jedné z žerdí. Nějaký čas jsme museli vydržet pouze s malými dětskými, ale jako dárek od Ježíška jsme dostali francouzská bradla, která měla cvičební premiéru právě na Memoriálu Jana Vorla v roce 2019. co jsme na nich vybrousili, jsme předvedli na Akademii téhož roku. Jan Gajdoš v knize Měl sílu a byl bouřlivák píše o mistrovství světa v tělocviku ve Francii, že francouzská bradla jsou poměrně tužší než ta naše, během cvičení se kývou a těžší borci při vzklopce na kraji přizdvihnou druhou stranu bradel do vzduchu. Za sto let od časů bratra Gajdoše se v tomto směru nic nezměnilo.

Letošní pětiboj mohl být uskutečněn díky daru radotínských Sokolů v podobě gymnastické podlahy. Nároky Sokola Radotín na akrobacii vzrostly, pořídili si nový pás a my s mnohými díky přijali jejich dosavadní. Tadeáš Kopecký a Jindřich a Tomáš Novákovi se tedy cítili při prostných jako doma.

Další úpravou byla výměna koně nadél, na kterém v minulosti klouzaly závodníkům ruce při přemetech, za jazyk. Abychom si nemuseli dávat dva dětské můstky na sebe, jako v minulých letech, půjčili jsme si pružinový ze Sokola na Královských Vinohradech.

Podmínky ke cvičení stále nejsou ideální. Naše šplhací lana například nemají na výšku potřebných 8 m, ale jen 7,2m. Bradla po parketové podlaze kloužou, takže budeme zkoušet různé podložky, a kruhy jsou zavěšeny nízko. Bratr Karel Janda, náčelník Sokola v Libčicích nad Vltavou, si při své sestavě narazil paty o válec kruhů, což mu rozhodilo sestavu. Na kruzích sice tento Petrounias z Libčic vyhrál s 9,6 body, nicméně stav kruhů nás jako organizátory mrzí.

Pětiboj ovládli Jihočeši. První skončil Marek Matoška ze Sokola Písek, druhý Martin Trnka ze Sokola Čtyři Dvory, třetí – navzdory zraněním – písecká legenda sokolské všestrannosti Martin Matura.

Ve šplhu na laně nebylo překvapením, že zlato bral Martin Trnka, mistr republiky z roku 2018. Druhý opět bez překvapení Karel Janda, svého času dorostenecký rekordman. Třetí a čtvrté místo putovalo děleně do Písku s Markem Matoškou a děleně zůstalo v Libni. Přece je nenecháme odvézt všechno, viď.

Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se

Už od prvních ročníků se závod pyšnil velkým rozptylem výkonnosti závodníků. Závodí pospolu vrcholoví gymnasté s borci, kteří začali cvičit až po dvacátém roku věku. Dorost má příležitost změřit síly s dospělými. Tolik k rovnosti.

Pokud se závodní nováček rozhodne absolvovat jen některé disciplíny nebo cvičit sestavu pro starší žactvo, protože dál zatím nedospěl, nevadí to. Diváci mají odjakživa přístup přímo mezi závodníky a nevadí vůbec nikde, také jich bývá velice málo, což navozuje rodinnou atmosféru. Tolik k volnosti.

Za léta jsme si zvykli pozvat závodníky osobně, bratrsky a neformálně. Kdo ví, zda by v dnešní době Pierre de Coubertin nezval na Olympijské hry věhlasné atlety také po Messengeru a Instagramu. Po závodu míříme společně do ledové lázně a na jídlo. Tolik k bratrství.

Velký Sokol Vorel

Janu Vorlovi jsme v Sokole říkali „Hnízdo“. Byla to přezdívka, kterou si vybral v oddílu pobytu v přírodě – Jilmu. Pro nás děti to tehdy byl vzor. Rádi jsme se s ním prali, rádi ho poslouchali. Často před ukázkou cviku říkal své: „Pokusím se předvést,“ po kterém následovalo perfektní provedení cviku. Hnízdo byl většinu času tichý, když už něco řekl, stálo to za to. V jeho jedenadvaceti letech stačila chvilka bez společnosti a kvůli epilepsii přišla Libeň o velikou osobnost. Pro nás, kteří si ho pamatujeme, je neustále vzorem, stále na něj vzpomínáme s úctou, smutkem, ale i se smíchem, protože úsměvných chvilek s ním nebylo málo.

Ni zisk

Stejně jako předchozí ročníky proběhl i ten letošní v naprosto minimální režii. Naši jednotu tento závod nestojí víc než vodu ve sprchách, elektřinu (svítili jsme fotografům) a potisk poháru. Startovné pro závodníky nepěstujeme, bílé nátělníky šité v Písku a Sokolské kokardy jako upomínkové předměty pro závodníky, tisk diplomů a medaile, to všechno byly dary třetí strany. Stejně tak nedocenitelná energie a volný čas pěti rozhodčích Heleny Pištorové, Zuzany Novákové, Slávka Povondry, Michala Vopelky a Davida Jiráčka (trojnásobného vítěze prvních tří ročníků) byly zcela dobrovolné. Věříme, že ty nejlepší věci na světě jsou zadarmo.

Dalšímu ročníku naprej!

Příští Memoriál Jana Vorla se bude konat zcela určitě v sobotu 13.února 2021. Během letošního jsme si posteskli, že není běžně pravidly dovoleno závodit do půli těla, ač to dobře vypadá. Zboříme toto tabu a připomeneme si dávný kompromis sokolů exhibicionistů, kteří chtěli cvičit téměř nazí po vzoru Starověkého Řecka, a sokolů puritánů, kteří vyžadovali plné zahalení těla. Osmý ročník bude vyžadován dress code v podobě modrých, bílých nebo červených šponovek a holé hrudi. Počet závodníků doufejme naroste zas o trošku zdravým růstem, nářadí se pokusíme zase o kousek posunout, a jinak snad všechno zůstane stejné.

Pokud vás zajímají fotografie a záběry z proběhlého pětiboje, máte šanci je vidět na Facebooku Sokola Praha-Libeň nebo na Instagramu @muzi.sokola.liben. No a pokud vás zajímá něco, co nebylo napsáno, tak mi napište a zeptejte se. Budu jenom rád.

Josef Kubišta