Česká obec sokolská

sportovní palác
v centru prahy

Tyršův dům, sídlo České obce sokolské, leží v jedné z nejstarších a nejpůsobivějších částí Prahy – na Malé Straně, nedaleko Pražského hradu. Tedy v místech, kde na vás historie dýchá na každém kroku a kde žil nejeden umělec.

V nedaleké Říční ulici bydlel třeba Karel Čapek, na Kampě zase Jan Werich. Malostranskými povídkami se proslavil místní rodák Jan Neruda. V místech, kde se nachází Parlament ČR, Úřad vlády a tři ministerstva, se Tyršův dům rozhodně neztratí. Naopak. Patří k tomu nejlepšímu, co po architektonické stránce Praha 1 nabízí.

Areál "Tyršáku" se nachází na Újezdě mezi ulicemi Všehrdova, Újezd, Hellichova a na východě jej uzavírá náhon Čertovka. Vznikl unikátní přestavbou původně renesančně-barokního Michnova paláce a jeho dostavbou. Je to komplex několika budov, které se kupovaly postupně, následně se rekonstruovaly a přistavovaly se nové a ty, které nespadaly pod památkvou ochranu a nehodily se pro sokolskou činnost, se bouraly. V areálu se nacházejí hned čtyři tělocvičny a vůbec nejstarší vnitřní bazén v Praze. I když to z ulice na první pohled nevypadá, Tyšův dům je důležitým centrem sportu v Praze. 

NEJSTARŠÍ ZMÍNKY SPOJOVANÉ
S LOKALITOU POD PETŘÍNEM

Tyršův dům stojí u náhonu Čertovka, při kterém od dávných dob stávaly mlýny. A právě mlýny jsou nám záchytným bodem při lokalizování nejstarších zmínek o dvorcích vystavěných kolem nich. Obdobně je na tom i „monte Petrzino“, která se v listinách pro přesnější identifikaci místa často vyskytuje. Dále nám k bližšímu určení pomáhá polohopisné srovnání s Malou Stranou – „ante civitatem Minorem Prage“ a především pojmenování podhradské vesnice Újezd.

Nejstarší zmínka o místě dnešního Tyršova domu je z roku 1293. Tehdy Jan, probošt vyšehradský, dostal darem od jeptišek chotěšovských „dvorec na Újezdě pod horou Petřínem“ a odkoupil mlýn přináležející témuž dvorci. Nacházíme se na konci 13. století, kdy na Pražském hradě stále ještě sídlili Přemyslovci a Újezd ležel za hradbami a branami pražských měst, na významné dopravní cestě ven z města. Stávalo zde několik dnes již zaniklých kostelíků.

Například v osadě Nebovidy, která se rozkládala západním směrem od Újezdu, věřícím sloužil farní kostel sv. Vavřince pod Petřínem, který byl někdy v této době goticky zaklenut. Na petřínské hoře se rozprostíraly vinice a ovocné sady a mezi kopcem a Vltavou stávaly viničné domky, hospodářská stavení, klášterní a jiné dvorce a již zmiňované mlýny.

éra michnů
z vacínova

Od nejstarších zpráv se nyní přesuňme do raného novověku, kdy už se dá historie Tyršova domu lépe sledovat. V té době jde o šlechtické stavení, které už není za hradbami, protože Pražské město se za Karla IV. rozrostlo. V té době dům mění několikrát svého majitele. V roce 1616 nakonec získává celý areál Jindřich Matyáš Thurn (1567–1640), luterán nemluvící česky, jeden z iniciátorů druhé pražské defenestrace (1618). Ne však nadlouho. 

Po bitvě na Bílé hoře byl veškerý Thurnův majetek konfiskován. Jeho manželka Zuzana, rozená z Tiefenbachu, na základě žádosti, aby jí bylo vráceno alespoň její věno, získává újezdský dům zpět a prodává jej za 10 000 kop grošů míšeňských Pavlu Michnovi z Vacínova, který naopak v bouřlivé době po Bílé hoře díky obchodům s obdobnými konfiskáty pohádkově zbohatl.

Pavel Michna z Vacínova získává další majetky v okolí dvorce. Tato snaha vypovídá o jeho velkorysých plánech na změnu dvora v palác se zahradami. Jeho vzorem jsou tzv. papežské vily v Římě, jejichž inspirace jsou na dnešním paláci stále patrné. K výzdobě vznikajícího paláce také Pavel Michna zve z Itálie vyhlášené štukatéry. Ti vytvářejí v interiéru i exteriéru do té doby v Praze nevídané štuky; jejich zachovalé části ohromují i dnes. 

Plány se však podaří zrealizovat jen zčásti, především nedojde ke stavbě severního křídla - místa pozdější velkolepé dostavby. Turbulentní vývoj událostí v českých zemích 17. století zasáhne i rod Michnů, který z absolutního vrcholu velmi rychle padá dolů. Palác zůstává majetkem rodu jen necelých padesát let, do roku 1673.

přeměna zbrojnice
v Tyršův dům

V roce 1767 se majitelem výstavního paláce stal c. k. rakouský erár a za dva roky na místě původních zahrad před palácem vystavěl čtyřstrannou nízkou budovu nové zbrojnice, tzv. quarré (kvadrát).

Palác sloužil jako sklad a výroba střelných zbraní a pro potřeby vojáků bylo do stavby budovy necitelně zasahováno, například když v reprezentačních prostorách Michnova paláce byla zřízena kovárna, která brzy pokryla vzácné štuby mnohacentimetrovou vrstvou sazí.

V roce 1914 byla zbrojnice předána městu Praze, ale příslušníci armády ji definitivně opustili až v roce 1921. Zdevastovaný palác měl v té době čtyři křídla, příčný spojovací trakt, rizalit a tři nádvoří. V roce 1921 jej koupila Československá obec sokolská, která vypsala soutěž na projekt Tyršova domu. Z 23 návrhů první cenu získal architekt František Krásný. Stavba, u které se počítalo i s krytým bazénem, mohla začít. Úplně nově se postavila budova tělocvičny, kam byly v roce 1923 vloženy pamětní kameny. Severní a východní křídlo se protáhlo, čímž došlo k uzavření severního nádvoří ze všech stran, a tělocvična se propojila s Michnovým palácem. Quarré bylo zbouráno a na jeho místě vzniklo letní cvičiště.

Slavnostní otevření Tyršova domu, jehož 90. výročí letos slavíme, proběhlo ve dnech 23. a 24. května 1925 za účasti prezidenta T. G. Masaryka a řady členů československé vlády.

válka
a univerzita

V dubnu 1941 byla uzavřena smlouva mezi policejním ředitelstvím, zástupci ČOS a Protektorátu Čechy a Morava ohledně využívání majetku ČOS.

Správy se ujali pověření úředníci, kteří obnovili chod Tyršova domu a proplácení mezd zaměstnancům. V provozu zůstaly jen biografy, ostatní činnost byla zastavena. V říjnu roku 1941 byla z nařízení říšského protektora zakázána veškerá sokolská činnost. Areál Tyršova domu přešel pod říšskou správu, která úzce spolupracovala s Hitlerjugend a NSDAP.

Za války zde byly budovány kryty, od roku 1943 a hlavně v roce 1944 sloužily některé místnosti jako vojenský lazaret, převážně pro prominentní zraněné. Kvůli tomu byla vystěhována a do menších prostor přesunuta Karáskova galerie, kterou si během válečných let majitel spravoval sám.

Po válce se sokolové do Tyršova domu vrátili, ale ne nadlouho. Se zákazem Sokola převzal objekt stát. Od roku 1953 v něm sídlila Fakulta tělesné výchovy a sportu UK, takže areál naštěstí sloužil svému původnímu účelu - sportu a vzdělávání. V "Tyršáku" tak svá studentská léta prožily další generace českých sportovců, trenérů, cvičitelů a sportovních činovníků. Česká obec sokolská získala své sídlo zpět v roce 1991. 

Generální partner

Generální partner projektu
Se Sokolem do života

Hlavní mediální partneři

Hlavní partner

INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

PARTNEŘI

Partnerské organizace

Newsletter