O západoněmeckém Kolínu nad Rýnem se v létě roku 1928 hodně psalo v německém i českém tisku. Porýnsko-vestfálská metropole, která pod vedením starosty Konrada Adenauera prožívala kulturně-hospodářský boom, totiž v posledním červencovém týdnu hostila monumentální 14. německou tělocvičnou slavnost s účastí několika desítek tisíc cvičenců a cvičenek z celého Německa. Jako diváci sledovali dění v Kolíně i někteří členové ČOS, například Miroslav Jirsák, Drahoš Sokol a Miluše Waitová. O kolínských událostech totiž informovali ve Věstníku sokolském. S velkou pravděpodobností s nimi ve vlaku do Německa seděl i jeden z tvůrců Věstníku sokolského Jan Pelikán, který si cestu možná krátil četbou provokativního eseje Františka Xavera Šaldy O tzv. nesmrtelnosti díla básnického. V Archivu a muzejní sbírce ČOS se totiž zachovalo uvedené dílko s ručně psanou dedikací „Br. Pelikánovi na cestu do Kolína n/R v červenci 1928“. Kdo knížku Pelikánovi věnoval, není známo, protože se podepsal jen nerozluštitelnou parafou.

Kouzlo vlastnoručně psaných slov

Čtyři vitríny, které stojí v traktu spojujícím Tyršův klub se západovýchodní chodbou takzvaně Historicko-dokumentačního střediska, nabízely od prosince 2022 do ledna 2023 k prohlédnutí celkem 24 knih podobných Šaldově brožuře s věnováním pro Jana Pelikána. Na každé prezentované publikaci se vyjímal buď autogram čili vlastnoruční podpis, nebo zajímavý autograf, tedy ručně psaný text. Vystavené exempláře byly přitom pouhým výběrem z mnohem obsáhlejší sbírky, jež se neustále rozrůstá o nově nalezené objekty. Svým charakterem stojí tato neobvyklá kolekce na rozhraní bibliofilské sbírky, sbírky autogramů a sbírky autografů. Ačkoli může působit dojmem prazvláštního celku, v kontextu sběratelství se nijak neodchyluje od dlouhodobě pěstovaných tradic. Již v antice patřily rukopisy a podpisy k vyhledávaným sběratelským objektům a od 17. století se zájem o ně ještě navýšil. V českých zemích se systematickému sbírání rukopisů a podpisů věnoval teprve Václav Hanka, známý především jako možný autor rukopisů královéhradeckého a zelenohorského. Jednu z nejbohatších kolekcí autografů a autogramů se podařilo vybudovat Jiřímu Karáskovi. Kdysi ji se svými obrazy umístil do Tyršova domu, ovšem nyní se nachází v Památníku národního písemnictví. Velcí sběratelé 19. a první poloviny 20. století mají dnes své pokračovatele v Klubu sběratelů autogramů, který se roku 1986 osamostatnil od Klubu sběratelů kuriozit.

Scheiner vyhozený ze Sokola Poděbrady

V Tyršově domě uložená sbírka knih s rukopisnými texty se vyznačuje velkou vnitřní rozmanitostí. Její značná část je tvořena publikacemi, které obsahují podpis samotného autora. Někdy se autoři do knihy pouze podepsali, jindy naopak připsali též datum, nebo dokonce i několik slov pro toho, komu knihu věnovali. Je-li podpis autora doplněn též o dedikaci, získává kniha značný význam pro historický výzkum, neboť z takovýchto přípisů se dají alespoň částečně rekonstruovat sítě dobových konexí. Dvě knihy z kolekce Archivu a muzejní sbírky ČOS pocházejí například od vzdělavatele ČOS Antonína Krejčího, který do nich vepsal vřelé věnování pro činovnici ČOS Blaženu Martínkovou. „V upomínku na sokolské rozhovory“ daroval Blaženě Martínkové také Věnceslav Havlíček jednu ze svých knih, která nakonec skončila v knihovně Tyršova domu. Martínková tedy prokazatelně chovala přátelský vztah jak ke Krejčímu, tak k Havlíčkovi, a to i v době, kdy ČOS již dávno neexistovala – Havlíčkovo věnování je totiž datováno 25. dubnem 1956. Jiný typ rukopisných textů v knihách Archivu a muzejní sbírky ČOS představují autogramy majitelů knih. Také tento typ podpisů má pro badatele mimořádnou hodnotu, protože publikace signované jejich majiteli naznačují, o jaká témata se dané osobnosti zajímaly. S velkou pílí podepisoval své knihy zejména starosta ČOS Josef Truhlář. Ve zvyku měl navíc připisovat i datum a okolnosti zisku svých knih, z nichž se nakonec celá řada dostala do knihovny v Tyršově domě. Například v roce 1946 přišel pozoruhodným způsobem ke knize Josefa Scheinera Dějiny Sokolstva v prvém jeho pětadvacetiletí. Do knihy si napsal: „Ze sběru Sokola Poděbrady zachránil Jos. Truhlář v r. 1946“.

Po Hřebíkových stopách

Poměrně zřídka se v knihách s rukopisnými texty, jež uchovává Archiv a muzejní sbírka ČOS, vyskytují autogramy osobností zmiňovaných nebo zobrazovaných v jednotlivých knižních exemplářích. Zato velmi častá jsou věnování psaná někým, kdo s knihou nemá nic společného. Podepsaní lidé zkrátka použili knihu jako dárek a vepsali do ní několik řádků pro obdarovaného. V takovýchto případech nemusí mít podpisy vždy zásadní relevanci, protože nezřídka přináleží buď lokálním sokolským činovníkům, nebo lidem zcela neznámým. Zajímavé údaje ovšem mohou badatelé vyvodit ze samotných dedikací, v nichž bývají uvedeny příležitosti obdarování – některé publikace nacházející se dnes v Tyršově domě v kolekci knih s autogramy a autografy sloužily původně jako dary za vzornou docházku na cvičení, jako ceny při rozmanitých závodech nebo jako pozornosti při různých oficiálních návštěvách. Nejenže se lze z dedikací dozvědět mnohé o někdejší kultuře obdarovávání, ale při troše štěstí se mohou vyjevit i zcela nečekané souvislosti. V kolekci Archivu a muzejní sbírky ČOS se totiž shodou okolností sešly publikace, které starosta ČOS Antonín Hřebík obdržel darem od sokolských jednot během své cesty po Slezsku a Moravě v roce 1947. Díky tomu je zjevné, kde se Hřebík v ten který den pohyboval. 

The best of

Čtenářům článku zřejmě na mysli tane otázka, který zápis či podpis v knihách, jež Archiv a muzejní sbírka ČOS opatrují, náleží k těm nejvzácnějším. Odpověď se dává velmi obtížně, neboť hodnotu rukopisného záznamu lze posuzovat dle různých kritérií, jakými jsou pro příklad stáří textu, náročnost jeho provedení či význam osobnosti, která záznam napsala. Spíše než pokoušet se určit mezi rukopisnými texty v knihách pouze jeden jediný, který by mohl být vnímán jako ten nejvzácnější, se jeví smysluplnějším poukázat na autogramy a autografy zaujímající ve sbírce zvláštní pozici. Mimořádná jsou například věnování, jež pocházejí až z roku 1895, či kaligraficky pozoruhodně vyvedená dedikace v památníku určeném Josefu Sojkovi za finanční podporu na stavbu sokolovny v Praze VII. Z autogramů vynikají podpisy předních sokolských funkcionářů stejně jako níže postavených činovníků, kteří ale ve vývoji sokolství zanechali hlubokou stopu. Mezi ně náleží třeba Karel Vaníček, autor předních světonázorových spisů. Prozatím ve sbírce chybí knihy, do kterých by svou rukou něco napsali Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Od obou osobností se ale zachovaly autogramy i autografy na formulářích, dopisech a fotografiích, které jsou uloženy na jiných místech Archivu a muzejní sbírky ČOS.

Text: Martin Klement, historik, Vzdělavatelský odbor ČOS