Maruško, co májí Sokolský běh republiky a lukostřelba společného? 

Je to určitě odhodlání. A jsem přesvědčena, že oba sporty – jak lukostřelba, tak běh, ačkoliv jsou individuální, tak mají i týmového ducha, což pro mě i Sokolský běh republiky z části představuje.

Co se ti vybaví, když se řekne Sokolský běh republiky?

Já si vždy vzpomenu na tu obrovskou masu lidí, která se rozbíhá na startu a jsou u toho spokojení s úsměvy na tváři. 

Co bys poradila někomu, kdo se na #SBR plánuje vydat poprvé? 

Protože sama nejsem nějakým super běžcem, tak věřím, že je to o stanovení individuálního cíle – třeba proběhnout cílovou rovinkou a je jedno, za jaký čas se tam dostanu. Zároveň udělám něco sám pro sebe a také něco pro ostatní, přičemž to doporučuji pojmout i jako společenskou událost, kdy je ideální si vzít s sebou třeba partu kamarádů. Věřím, že to navazuje i na historické poslání Sokola s důrazem na to, abychom se hýbali a udržovali se zdraví – ve zdravém těle zdravý duch! 

Jak vnímáš dnešní Sokol ty? 

Já se přiznám, že když se řekne Sokol, tak se mi vybaví hlavně gymnastika. Myslím, že to má tak spousta lidí – spojují si Sokol hlavně s cvičením v sokolovnách. Ale vím, že dnes Sokol sdružuje spoustu sportů a je to obrovská organizace.  Nedávno jsem mluvila s mladým úspěšným sportovcem, který vzešel právě ze Sokola. Rodiče tam děti posílají, protože Sokolu důvěřují – i díky tomu bohatému historickému kontextu. Lidé vědí, že děti tam povedou ke sportu správným způsobem. A dnes už to rozhodně není jen gymnastika, ale široká nabídka sportů. Líbí se mi, jak se organizace v posledních letech prezentuje a ukazuje svou „mladou tvář“. 

Máš nějaký rituál nebo tradici před důležitým turnajem?

Nemám nic hmatatelného, nemám žádný talisman ale spíš jde o celkové chování před závodem. Už týden až čtrnáct dní předem se snažím cítit v pohodě, neřešit žádné těžké věci, mít čistou hlavu a na trénincích je vidět, že forma jde nahoru. Hodně pracuju s vizualizacemi – představuju si různé situace v závodě. Také mám drobný ranní rituál, než jdu na snídani, ale jinak spíš jde o celkovou přípravu a mentální pohodu.

A když zrovna netrénuješ a nezávodíš, jak trávíš volný čas?

Tím, že jsem teď dokončila školu a přecházím víc do profesionální dráhy, nemám moc jiné hobby. Nejradši trávím čas s kamarády, a je jedno, jestli ve městě nebo v přírodě. Ale po náročných cestách nebo závodech se raději stáhnu do menší skupinky, nebo jsem sama. Příroda mi pomáhá dobít energii. Do města jdu spíš s kamarády než jen tak sama na procházku. A samozřejmě mám ráda i aktivní odpočinek, ale na ten musím nejdřív nabrat sílu.

Je nějaký sport, který by sis chtěla v budoucnu vyzkoušet?

Ano, hrozně mě baví windsurfing. Zkusila jsem to jen párkrát, ale chtěla bych se tomu víc věnovat. U nás na to ale nejsou ideální podmínky.

Jaká pro tebe byla ambasadorská zkušenost z loňského Sokolského běhu?

Moc se mi to líbilo. Byla jsem tam celý den, takže jsem viděla i zákulisí a co všechno je potřeba k organizaci závodu. V Praze byla atmosféra skvělá, lidi si mohli vyzkoušet spoustu aktivit. Bavila mě společná rozcvička. Překvapilo mě, kolik účastníků bralo závod opravdu vážně – hodně lidí si sáhlo na dno a dokázali jít za své hranice. To je na tom hezké, protože vyjít z komfortní zóny je vždycky náročné. 

V čem je podle tebe Sokolský běh republiky jiný než ostatní sportovní akce?

Líbí se mi, že je pro každého. Přihlásíš se a běžíš – ať už jsi zkušený běžec, nebo někdo, kdo běží po dlouhé době. Je tam velká různorodost účastníků, což mě baví. Navíc k tomu nepotřebuješ nic speciálního – prostě přijdeš, zasportuješ si a zažiješ skvělou atmosféru.