Životní příběh Emila Bočka je vpravdě fascinující. Narodil se 25. února roku 1923 v Brně, odkud odešel tajně na konci roku 1939 z tehdy již rozděleného a okupovaného Československa – respektive z Protektorátu Böhmen und Mähren. Tzv. balkánskou cestou se dostal z Evropy až do Bejrútu. Jako vojín pěšího pluku se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940, v září 1940 byl však již v Británii a přihlásil se k letectvu.

Nejdříve sloužil jako mechanik u stíhacích strojů, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a mohl se tak stát jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří měli za sebou operační lety během druhé světové války. Byl přijat do RAF, nejdříve sloužil jako mechanik, poté od října 1944 jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě, kde měl za sebou 26 operačních letů.

Zajímavá je také historka o jeho domnělé smrti po přistání v Bruselu z doby, kdy bojoval jako pilot-stíhač u 310. stíhací perutě. Kvůli prasklé pneumatice zůstal na bruselském letišti tři dny, navíc nedošla do Londýna zpráva o jeho potížích. „Půjčil jsem si tisíc franků, a tak jsme si tam debužírovali. Když jsem se vrátil, tak se všichni divili, co tam dělám, že už mě prohlásili za mrtvého, protože jsem se nehlásil. Válku přežil ten, kdo měl štěstí. A já ho tedy asi měl...,“ komentuje s odsupem.

Armádní generál Emil Boček je nositelem Řádu Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost; toto vyznamenání mu předal v roce 2010 prezident Václav Klaus. O životě generála Bočka vznikl v roce 2012 film Nezlomní.

text: Vojenský historický ústav - www.vhu.cz