Po XVI. všesokolském sletu jsme poprosili některé známé osobnosti sportovního i společenského života, aby nám řekli, jak si slet užily. Někteří z nich přidali i pohled na svůj vztah k Sokolu. Dopadlo to pro slet a Sokol velmi dobře, jak se můžete přesvědčit níže sami…
To, co mne opravdu udivilo a potěšilo je skutečnost, že vaši cvičitelé a činovníci jsou dobrovolníky. Myslím, že ve světě, kde vše se počítá na krátkodobý zisk, byl právě všesokolský slet velikou manifestací proti mamonu a sobectví. Vaše účast na slavnostní bohoslužbě v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha v hojném počtu téměř 6 000 účastníků všech věkových kategorií nám připomněla nejenom bohoslužbu v Aténách při otevření prvních novodobých olympijských her, ale také i bohoslužbu z 25. listopadu 1989, kterou sloužil nezapomenutelný kardinál František Tomášek. Přeji vám, milé sestry a bratři sokolové, aby Sokol stále vzkvétal a hájil historické kořeny, ze kterých vyrostl a které jsou základem naší evropské kultury a civilizace.
„Jako kluk jsem byl tak trochu nepřímým členem Sokola, i když “Sokol” se to tehdy nejmenovalo. Chodil jsem tam s ostatními dětmi cvičit. Pamatuju si i na cvičení v Tyršově domě, kde jsem koketoval s atletikou. Sokolům držím palce, protože jsem zažil i lidi v Americe, kteří byli staří sokolové a přišli na setkání v sokolských krojích. Sokol je dobrá věc, která dává lidem možnost si zasportovat. A takových v dnešní době moc není. Slet se mi moc líbil, stejně jako se to určitě líbilo divákům na stadiónu i u televize.“
„Vím, kde v Pardubicích stávala sokolovna, párkrát jsem tam byl, i když do Sokola jsem cvičit nechodil. Ale moc dobře jsem věděl, co to Sokol je, mimo jiné od prarodičů, kteří tam chodili cvičit. Slet jsem sledoval v televizi a je dobře, že tato tradice byla obnovena. Tělocvik je prostě důležitá věc a lidé by mu měli věnovat mnohem více než jen dvě hodiny týdně ve škole. Sokol je velice prospěšná organizace, protože lidi sdružuje. A nejde jen o cvičení – je tam parta lidí, mezi kterými najdete přátele.“
Naši dědečkové a babičky do Sokola samozřejmě chodili. Já hrál hokej, takže do Sokola jsem nechodil. Ale tuto organizaci moc obdivuju, nejen kvůli její historii, ale i přítomnosti – právě slet byl nádherným důkazem, jak perfektně to funguje i v dnešní době.
Slet se stal více než důstojnou připomínkou sta let existence našeho novodobého státu i historických okolností, které jeho vznik provázely. Věřím, že také aktivity České televize jakožto generálního mediálního partnera sletu přispěly k jeho pozitivní historické reflexi.
„S velkou radostí jsem se zúčastnil XVI.všesokolského sletu pro oba dny. Můj veliký obdiv a uznání patří všem, kteří se na této nádherné a mimořádné akci podíleli. Ať už to byl přípravný výbor, výběr krásné hudby, trpělivost a práce cvičitelů či vystoupení samotných cvičenců. Užíval jsem si báječnou atmosféru a nestyděl jsem se za slzy dojetí. Přeji Sokolu do dalších let úspěch a mnoho nových nadšených příznivců.“
Slet byl výborný! My jsme ale s manželkou pár dní před ním jeli z posledního rozloučení s Boříkem Pencem – dlouholetým členem divadla Járy Cimrmana a zažili jsme v souvislosti se sletem něco naprosto neskutečného. Na stanici Želivského byly děti, které cvičily na naše – tedy mé a Svěrákovy písničky. Hned nás obklopily, nastoupili jsme pak společně do vagónu a ony začaly spontánně zpívat. Vydržely to několik stanic. Ostatní cestující se přidali a tleskali – no, nikdy před tím jsme takhle s veselou z tak smutné události nešli. To se stane jednou za život.
Jako bývalý sokol jsem sledoval XVI. slet se značnou dávkou sentimentu. Byl jsem samozřejmě zvědav, jak se bude dětem cičit na Uhlířovy a moje písničky, ale mé dojetí způsobilo něco jiného: s jakou chutí se sjeli cvičenci všech věků do Prahy, aby bezchybně předvedli, na co se celý rok připravovali. Dojala mě také solidarita hlediště s velikým travnatým jevištěm. Potlesk za každým podařeným efektem. A ukázalo se, že mě dokáže dojmout i naprosto dokonalá organizce, díky které na sebe jednotlivé skladby navazovaly bez jediné hluché minuty. Byl jsem rád, že Sokol žije. Byl pro republiku užitečný v jejích těžkých dobách a jeho ideály by se neměly v naší bezideálové době ztratit.
Když jsme spolu s autory jednotlivých skladeb připravovali jejich hudební složku, snažili jsme se pro Vás najít rozmanitý a atraktivní hudební doprovod, na který budete s chutí cvičit a hudba se Vám bude líbit. Když jste, sestry a bratři, předváděli svoje famózní výkony před televizními kamerami a hlavně nadšeným publikem, které vás mnohokrát ocenilo v Edenu zaslouženým a nadšeným potleskem, byl jsem na Vás opravdu pyšný a dojatý. Byla to velká pocta sokolskému duchu, tradici i naší milované republice. Pro mě bylo velkou ctí se jako hudební dramaturg i autor podílet na této neopakovatelné a velmi významné celospolečenské akci a věřím, že se s Vámi všemi brzy uvidím při přípravě XVII. všesokolského sletu v roce 2024.