„Sokolští účastníci sletu byli zastoupeni napříč celou Českou republikou, od malých obcí a vsí až po velká města. A velice pestré bylo i zastoupení věkové. Nejstarším cvičencům je přes 80 let, těm nejmladším ještě nebylo 18. Celá naše výprava čítala téměř čtyři stovky účastníků. Byla to velice náročná akce, tolik lidí nenaložíte do jednoho letadla. Celou výpravu jsme proto museli rozdělit do několika letů, ať už z Prahy, Mnichova nebo Frankfurtu nad Mohanem. Abychom tohle všechno zvládli, tak jsme se obrátili na cestovní kanceláře, které nám se zajištěním cesty na slet do Chicaga pomohly,“ přibližuje organizační přípravy vedoucí výpravy a náčelník České obce sokolské Petr Sádek.

„Jsem moc rád, že nás sem do Chicaga dorazilo téměř čtyři sta, což je historicky nejpočetnější sokolská výprava. Mám velkou radost, že se čeští sokolové zapojili do tohoto krásného sletu a mohli reprezentovat nejenom Sokol, ale i Českou republiku. Moc jim přeju, ať se jim obě vystoupení vydaří,“ řekl starosta Sokola Martin Chlumský, který se k výpravě připojil v úterý 24. června.

Na vystoupení v Chicagu se čeští sokolové a sokolky připravovali pečlivě několik týdnů.  Příprava zahrnovala vedle dlouhých organizačních příprav spojených s odletem a ubytováním sokolské výpravy také společné nácviky v Brně 31. května a v Kostelci nad Orlicí 14. června. Obě skladby již velmi dobře znají. Pilovali je už na XVII. všesokolský slet, který proběhl od 30. června do 5. července 2024 v Praze.

„Teď na slet v Chicagu jsme měli jen dva společné nácviky, ale je to hlavně proto, že skladbu všichni znali ze sletu. Na slet probíhají běžně tři až čtyři takové nácviky a k tomu cvičení v tělocvičnách. Dnes je to díky technologiím jednodušší – skoro každý má mobil, takže si může přehrát video a trénovat doma,“ prozradila detaily ze společných nácviků Helena Peerová ze Sokola Břevnov, spoluautorka skladby Jdi za štěstím.

I tak ale všichni brali přípravné nácviky s největší vážností a zodpovědností. Přece jen za velkou louži a v tak hojném počtu se nelétá jen tak a každý den. Do Spojených států odcestovala výprava postupně několika lety, největší část 23. června z letišť v Mnichově, Frankfurtu nad Mohanem nebo z Prahy, aby měli všichni dostatek času zvládnout více než sedmihodinový časový posun a aklimatizaci.

„Cesta byla dlouhá, ale strávili jsme ji všichni docela v pohodě. Dostali jsme dobré jídlo, piloti byli výborní a personál moc milý. Pak jsme se trošku unavili cestou do hotelu, ale už jsme se zase otřepali a už se těšíme, co všechno tady uvidíme,“ shrnula cestu za oceán Marta Kučerová ze Sokola Jablonec nad Nisou.  „Na imigrační prohlídku jsme se pečlivě připravili, na co se nás budou ptát, jak dlouho tu budeme, v jakém hotelu budeme bydlet. Anglicky neumíme, ale naučili jsme se to, ale nikdo se nás nakonec na nic neptal,“ dodává Lenka Tylová, rovněž z jablonecké sokolské jednoty.

S tím, aby odbavení a imigrační kontrola členů české výpravy ve Spojených státech měly co nejhladší průběh, významně pomohl český konzulát v Chicagu a také zvací dopis od Amerického Sokola.

Členové výpravy během sletového týdne vedle společných výletů po Chicagu a okolí nebo setkávání s americkými a kanadskými bratry a sestrami absolvovali přípravy a generálku na vystoupení 27. června, o den později pak i samotné vystoupení, které se uskutečnilo na stadionu střední školy Hindsdale South High School v Chicagu. Dlužno je i dodat, že pro řadu účastníků výpravy to byla životní cesta, kterou si hradili celou z vlastních úspor.

„Ve Spojených státech jsme ještě před posledním společným nácvikem a vystoupením absolvovali tři celodenní výlety, při kterých jsme mohli obdivovat krásy Chicaga a jeho bezprostředního okolí. V úterý jsme navštívili Národní park Indiana Dunes, strávili jsme také odpočinkové chvíle u Michiganského jezera, ve středu jsme si prohlédli centrum města plného úchvatných staveb a mrakodrapů a v podvečerních hodinách jsme se účastnili programu, který pro nás připravili američtí organizátoři sletu v Chicagu,“ vyjmenovává program sletového týdne Petr Sádek.

Generální zkouška v pátek 27. června i sobotní vystoupení se odehrávaly za slunečného a velmi teplého počasí s teplotami vysoko přes 30 stupňů, které byly náročné nejen pro mladší členy výpravy.

„Musím říct, že všechna sletová vystoupení se náramně povedla a musím vzdát hold skladbě Jdi za štěstím, že i v tak teplém počasí to všechno zvládli, že to vydrželi. Jsem z toho nadšená. Když jsem stála na ploše stadionu, začala hrát česká hymna a my jsme všichni začali zpívat, tak jsem měla husí kůži a slzy na krajíčku,“ shrnuje výkon vystoupivších i své pocity Lucie Svobodová ze Sokola Alšovice, která měla jednu část výpravy na starosti. Také se věnovala fotodokumentaci a natáčení videí ze sletu na sociální sítě i pro reportáž do Branek, bodů vteřin, kterou po vystoupení českých sokolů a sokolek odvysílala Česká televize.

„Tento slet byl pro nás speciální, protože jsme si říkali, že musíme tu naši sokolskou odvahu, sílu a myšlenku dotáhnout až do Ameriky. Strašně jsme se na vystoupení v Chicagu těšili. Všecko jsme to zvládli, užili jsme si to a budeme se rády vracet třeba v příštím sletu jako seniorky nebo věrná garda,“ doplňuje Jana Hartmanová, která se sletu v Chicagu účastnila za Sokol Kostelec nad Orlicí.

I přes vysoké teploty, které někteří vystupující hodnotili peprnými slovy, se vystoupení v obou hromadných skladbách povedlo na jedničku. To, že je obě dvě znají sokolky i sokolové jako své boty, se v plné míře ukázalo během sobotního vystoupení.

Nervozita na nikom z vystupujících nebyla pár minut před nástupem na stadion vůbec znát, spíše napjaté očekávání. „Slunce pálí jako ďas, je tady horko, ale hrozně se těšíme, jak jim to tady ukážeme,“ svěřila se Karolina Škopová ze Sokola Police nad Metují, ještě než spolu s dalšími dvěma stovkami sokolek a sokolů s prvními tóny Rockové symfonie napochodovali na cvičební plochu.

Sobotní program na XXV. americkém sokolském sletu v Chicagu zahrnoval celkem 10 skladeb, přičemž Rocková symfonie přišla na řadu jako šestá a skladba Jdi za štěstím jako desátý bod programu.

„Bylo to skvělé, úžasný zážitek pro nás pro všechny. Nikdy bych nečekal, že dojedeme s Rockovou symfonií až do Ameriky a jsem moc rád, že se to takhle hezky povedlo. Beru to jako třešinku na dortu pro tuto skladbu, která je s námi už pět let,“ řekl hned po cvičení ještě za zvuku posledních tónů Rockové symfonie Petr Sádek. Podle něj obě české skladby zanechaly v Američanech hluboký zážitek. Ze skladeb, které jsme mohli vidět na XVII. všesokolském sletu, je Rocková symfonie rekordmankou. Cvičila se na SokolGymu v Brně, na Gymnaestrádě v Amsterdamu, na regionálních sletech, na sletu v Edenu a teď v Chicagu.

„Myslím, že se to všem povedlo, opravdu jsme si to užili. Byla to super derniéra,“ uzavírá Tomáš Tomsa ze Sokola Turnov, metodik české sokolské výpravy a místonáčelník České obce sokolské.