Jarina Žitná. Sestra sokolka, která celý svůj život zasvětila rozvoji tělovýchovy, sestra s velkým “S”, která do poslední chvíle byla aktivní a činorodá, sestra, která zasluhuje velký obdiv a úctu. Jarinu znají sokolové nejen ve všech našich župách, ale i v celém “sokolském” světě  v Evropě, v Americe i Austrálii. 

Narodila se 20. ledna 1933 v Praze, své dětství prožila ve Voticích, od roku 1945 žila v Liberci. Vyrůstala v sokolské rodině a cvičila v Sokole od svého dětství. Již v 15 letech začala působit jako cvičitelka-pomahatelka.

Vystudovala obor přírodopis -zeměpis-chemie na Pedagogické fakultě UK v Praze, později dálkově vystudovala obor tělesná výchova na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Svá studia plně využila nejen jako učitelka na ZŠ Pavlovice - Vrchlického v Liberci, ale také jako cvičitelka. Ještě za studií vykonala cvičitelské zkoušky, zkoušku z pobytu v přírodě a z pohybové výchovy. Cvičitelská práce se stala jejím celoživotním koníčkem. Věnovala se nejen cvičení žákyň, dorostenek a žen, ale také turistice a pobytu v přírodě. Milovala cestování, za své sportovní výkony v turistice obdržela titul Mistrovská třída.

Se jménem Jariny Žitné je spojeno mnoho pohybových skladeb. V roce 1985 byla autorkou velmi populární, dodnes vzpomínané skladby pro starší žákyně “Poupata”. 

Po obnovení Sokola v roce 1990 se do dění Sokola aktivně zapojila nejen v Liberci, kde působila jako župní náčelnice župy Ještědské, ale především působila téměř 20 let jako náčelnice ČOS. Do svého skonu byla čestnou náčelnicí ČOS a čestnou členkou ústředního cvičitelského sboru žen a seniorek. 

Jako náčelnice stála v čele všesokolských sletů v roce 1994, 2000, 2006. Na těchto sletech cvičily ženy skladby, které pro ně vytvořila se sestrou Irenou Drábkovou - v roce 1994 - Kužele a švihadla, v roce 2000 - Praporce a v roce  2006 - Zpěv naděje. Mezi další u žen oblíbené skladby patří skladby Koncert a Waldemariáda.

„Tvorba pohybových skladeb a hlavně hromadných skladeb naplňovala celý její život. Tvořila především pro ženy. Ženám rozuměla. Uměla pro ně vybrat tu :”správnou” hudbu, vedla je ke kultivovanému pohybu, který je uspokojoval. Její  pedagogické a organizační schopnosti, její jasné a srozumitelné vedení nácviku, její “život s nimi v tělocvičně na karimatce” dokazoval, že je sice jednou z nich, ale ONA je opravdu jenom jedna. Na svou poslední skladbu “Spějme dál”, kterou připravila pro Sokolské Brno a kterou již také začala nacvičovat, se bude dívat z toho můstku nejvyššího. Všechny na ni budeme vzpomínat a budeme se snažit, aby její přísné hodnocení dopadlo co nejlépe. I pro mě osobně byla vždy velkou autoritou. Za všechny ženy, které ve svém životě “oslovila”,” řekla současná náčelnice ČOS Anna Jurčíčková.

 „Velice mne dnes zarmoutila zpráva o odchodu sestry Jariny Žitné, která byla mezi prvními, kteří obnovovali Sokol v roce 1990. Ještě několik týdnů před svým odchodem dopsala jedno ze svých čísel časopisu Sokolské souzvuky. Vyjadřovala v něm radost z toho, že se dožila roku 2021, i když kdysi nevěděla, jaké to bude po roce 2000 a jestli se toho vůbec dožije. K současné situaci napsala: „Až to skončí, budeme se s tím jen těžko vyrovnávat a budeme mít plné ruce i mozky práce, abychom opět dokázali nahradit všechny škody. Ale člověk je vybaven rozumem a vůlí, které zvířatům nahrazuje pud. Půjde to a musí to jít !“ napsala do svého textu.

Sestry a bratři, tato slova bychom měli mít na paměti, “až to půjde“. Vyjadřují totiž povahu sestry Jariny Žitné. Touhu věci nevzdávat a posunovat je kupředu," uvedla v reakci na zprávu o skonu sestry Jariny Žitné starostka České obce sokolské Hana Moučková.

Na její počest vlaje na stožáru před sídlem Sokola v Tyršově domě černý prapor.