Téma letošního tábora se neslo v duchu hodnot první republiky – svobody, rovnosti a svornosti.
Děti se zábavnou formou seznamovaly s příběhy osobností československých dějin a s myšlenkami, které mají přesah do současnosti.

Do krásné přírody křivoklátských lesů dorazilo z Ukrajiny devět dětí a dva vedoucí ze všech koutů země, kde působí spolky České národní rady. Ukrajinské vedoucí Olena Hart a Valerie Zhykol hovoří plynně česky, a tak děti z Ukrajiny měly skvělou příležitost zdokonalovat se v češtině, tedy v mateřském jazyce svých předků. Stejně tak si češtinu anebo slovenštinu procvičila trojice dětí z Francie, jejichž rodiče pocházeli ze společného státu Čechů a Slováků.

Součástí programu byly výpravy do Prahy do Tyršova domu, k Národnímu památníku hrdinů heydrichiády, dále pak třeba na zámek v Lánech, do Muzea T. G. Masaryka, ke hrobu prezidenta Masaryka, k řece Berounce, na hrad Křivoklát i do okolí krásné přírody.

Nechyběly ukázkové lekce šermu, uzlovací dílna, sportovní den, kino, večerní táboráky ani stavění hráze v místním potoce. Každé dítě obdrželo táborové tričko a zápisník, do kterého si zapisovalo zážitky a dojmy z prožitého dne. Den začínal rozcvičkou a nástupem s plánem dne a děti si užily i dobrodružné spaní ve stanech. Vedoucí je učili samostatnosti, spolupráci a otevřené komunikaci. Na konci každého dne si s dětmi společně přečetli jednotlivé zápisky z táborového deníku.

Tábor připravil Sokol Křivoklát za podpory řady dárců a partnerů, díky nimž mohly na tábor přijet i děti z válkou zasažené Ukrajiny.

Rozhovor s organizátorem tábora Peterem Szenasym

Proč jste zvolili jako téma právě první republiku? Čím může oslovit dnešní generaci dětí?

Projekt Československa byl krásný – ambiciózní, moderní, hodnotový. A myslím, že si zaslouží, abychom ho připomínali a znovu oživovali. Dnešní děti už společnou zemi nezažily, právě proto jsme si první republiku zvolili jako ústřední téma. Je to příležitost mluvit o svobodě, demokracii, bratrství a službě naší společnosti, tedy o hodnotách, které jsou stále důležité a inspirativní.

Složení účastníků bylo velmi pestré. Jak se vám podařilo dát dohromady děti z Česka, Ukrajiny, Francie i slovenské krajany?

Je to skoro zázrak – a jsme za to nesmírně vděční. Díky spolupráci s krajanskými komunitami, partnery a sokolskými jednotami se nám podařilo oslovit děti z různých zemí. Rozmanité složení skupiny je pro děti obrovské obohacení, navzájem se poznávají, učí se jeden od druhého a bourají se stereotypy.

Do tábora se zapojila i Pražská kaviareň. Jak hodnotíte jejich účast?

Pražská kaviareň je skvělá platforma, která propojuje současná společenská témata s historickou pamětí.
Máme radost, že několik jejich členů působilo na táboře jako vedoucí, včetně místopředsedkyně Adély Klepákové. Hodnotově si Sokol Křivoklát a Pražská kaviareň velmi dobře rozumějí a budeme rádi pokračovat ve spolupráci i na dalších projektech. Já sám jsem se narodil na slovenské straně Československa, než jsme se s rodinou přestěhovali do USA, a možná právě proto jsem tím hlavním pojítkem. A rád jím i zůstanu.

Co pro vás osobně tento tábor znamenal?

Velmi mnoho. Potvrdil mi, že i dnes má smysl stavět občanskou společnost na dobrovolnictví, společných hodnotách a komunitě.

V dnešní moderní době považuji za velmi důležité, že děti dokážou na pár dní odložit mobily, vytvořit skutečná přátelství a naučit se něco o sobě, historii a svých kořenech. Tento tábor mi připomněl , že i když Československo politicky zaniklo, duch společného prostoru a porozumění mezi národy stále žije. Jsem také velmi rád, že jsme mohli pozvat děti z Ukrajiny a umožnit jim alespoň na týden být bez strachu z války, raket a dalších důsledků ruské agrese.

Na konci tábora jsem viděl, že děti byly s programem i průběhem tábora spokojené a těší mě, že jsme se s rodiči domlouvali na dalším pokračování příští rok.

Závěrečné poděkování

Děkujeme všem, kteří tábor podpořili, velké poděkování patří hlavně Středočeskému kraji a Sokolské unii Slovenska za významnou podporu, i jednotlivým dárcům. Bez této podpory by bylo velmi obtížné tábor připravit.

Dále velké poděkování patří ostatním vedoucím: Dianě Kantorové, Jitce Foltinové, Karlu Zemanovi, Juraji Vargovi, Adéle Klepákové, Daniele Belanové, ukrajinským vedoucím Oleně Hart a Valerii Zhykol, pomocníkům Arturovi Szenasymu a Leovi Maussenovi, a samozřejmě všem dětem.

Dobrovolnictví má smysl. A česko-slovenské pouto žije dál.