Ve věku 96 let zemřel dlouholetý člen Sokola Brno I a bývalý vynikající gymnasta Zdeněk Růžička. V roce 1948 získal na olympijských hrách v Londýně dvě bronzové medaile - uspěl na kruzích a prostných. Loni získal za svůj celoživotní postoj ke sportu v anketě Sportovec roku cenu Národní sportovní agentury za oddanost sportu. Na jeho počest vyvěsila Česká obec sokolská dnes před Tyršovým domem černý prapor.
Sokolská legenda, skvělý gymnasta a člověk, který si stál za svými názory. To byl Zdeněk Růžička. Do sokolovny ho přivedli rodiče, když mu byly čtyři roky. Kluk s talentem a velkou pílí se brzo stal jedním z nejlepších československých gymnastů v poválečné době. Získal dvě bronzové olympijské medaile. V trénování mu nezabránila ani druhá světová válka, během které byl nuceně nasazený. Nacisté navíc zavřeli sokolovny a on tak na OH v Londýně 1948 trénoval tajně v otcově cihelně, kam si přenesl nářadí.
„Zpráva o úmrtí bratra Růžičky mě velmi zasáhla. Jsem velice ráda, že jsem ho poznala. Při mnohých setkáních jsme měli možnost diskutovat o Sokole a jeho poslání i pro dnešní moderní dobu. Jeho názory byly velice inspirativní a mnohé jsem se od něj naučila i pro svou práci. Především to ale byl upřímný člověk, který miloval Sokol celým svým srdcem. Myslím, že na něj budou vzpomínat generace našich členů nejen z Brna," řekla starostka České obce sokolské Hana Moučková.
Za války se poznal i se svým velkým vzorem Janem Gajdošem. Přátelil se i s dalším sokolem a úspěšným gymnastou Aloisem Hudcem. „V Sokole jsem byl v té nejlepší společnosti. Tehdy byla čest být Sokol," řekl loni v červnu v rozhovoru pro časopis Sokol. I tehdy dostál své pověstné upřímnosti, když dodal: „Víte, asi takhle. Ono mi to trochu šlo a celkem jsem v tom našem oddíle vynikal. Tak koho by to nebavilo".
Zúčastnil ještě dalších dvou olympiád - v roce 1952 v Helsinkách a o čtyři roky později v Melbourne, kde byl vlajkonošem československé výpravy. Hned poté se znelíbil tehdejšímu režimu a musel kariéru nedobrovolně ukončit. V 60. letech začal trénovat v Sokolu Brno I a své zkušenosti tam předával dlouhých třicet let (v letech 1995 – 2002 pak byl starostou jednoty).
Loni získal v anketě Sportovec roku cenu za oddanost sportu. Při převzetí ocenění tehdy řekl: „Pro mě je důležité vědomí, že jsem pomohl spoustě mladým, že dělali tělesnou výchovu. Pohyb je totiž základ."
Byl také držitelem Ceny fair play Českého olympijského výboru a členem Sportovní síně slávy města Brna. Dosud nejstarší žijící olympijský medailista zemřel náhle v neděli 18. dubna. Bylo mu 96 let.
Čest jeho památce.